Larvy i kukly chrostíků až do vylíhnutí žijí ve vodě. Na rozdíl od suchozemských druhů musejí vlákna, která tvoří jejich kukly i schránky larev, dobře přilnout i ve vodě, což není tak snadné. Russell Stewart z University of Utah v Salt Lake City zjistil, že toho dosahují fosforylací molekul aminokyseliny serinu, jež tvoří až 20% materiálu bílkovinných vláken. Za běžných podmínek, v nichž nedospělí chrostíci žijí, nesou fosforylované seriny záporný náboj, který se velmi pevně váže na kladné náboje odlišných aminokyselin ve vláknech. Nových poznatků se možná podaří využít při výrobě nových typů náplastí, fungujících i ve vlhku.
Lepí i pod vodou
1.3.2010
